Přeju si odcitovat, co napsal ve stati Spisovatel, Umělec, Básník.
Spisovatel je zvuk, jméno, titul, stav. Něco, o co se zajímá statistika, policie, noviny, literatura: papír, péro, inkoust, pravidla, chyby, dokonalost, průměr a míra. Spisovatelé píší knihy, a píší je hůře nebo lépe, tu dokonaleji a onu méně šťastně, jednou s úspěchem a podruhé s nezdarem – ale všichni píší, a to znamená, popisují předměty a děje. Popisují – ano, to a nic víc. Popisují, a to znamená: jsou jev odvozený, druhotný, poněvadž předpokládají něco prvotného, co mohou popisovat – předmět. Nejsou podmět a střed světa, jsou jen jeho přístavka, doplněk, rozmnožení. Netvoří, množí pouze. Nejsou klad, hodnota, esence:, jsou jen jev, existence, život, jeho marný a hluchý, rozčilený a roztěkaný, mělce rozlitý shon. Píší, a psát jest úkonem cviku a pozornosti.
…
Psát znamená ve všech řečech tolik jako : skládat, připočítávat, opakovat. … Psát je posunovat. Psát a sunout má stejný kmen. Psát není tvořit, stavět, psaát není ani bořit. Psát je hotové přenášet, rovnat, stěhovat.
Šalda, F.X.: Boje o zítřek. Česká knižnice, NLN, Praha, 2000.
Tomu poplatná, odvozeně, píšu, množím, co jsem četla. Byla jsem pozorná, posunula a přestěhovala jsem již hotové, doplnila, oprášila. Nejsem podmětem, nejsem klad, netvořím, jen popisuji, ano, to a nic víc; jsem „jen“ život, „jen“ jev. A cítím se, paradoxně, neskutečně šťastná, naplněná, polichocená.