Jsou kapely, u kterých je nutné znát konkrétní členy, takže úvodem seznamka: předně Amák. Amák je jeden ze současných zásadních stínových producentů alternativní scény. Pod jeho rukama se míchaly ještě ty dobré desky Sunshine (jejichž je ex-tvůrce a basák), je na producentském řádku obou desek Please The Trees a dělal s Blank. Na kytaru hraje Patrik z toho(!) C a taky Waawe a Blank, Zdeněk „Regál“ z Priessnitz má drums a Dan Černý, co zakládal Veenu, Lady Swim a hrál s PTT, zase basu. Prostě projekt, z kterého teče potenciál silným proudem.
Dvě věci jim ale škodí. Jednak že nechali firmu, aby vydala nevhodný tiskový text, který je absolutně nevystihuje, a hlavně odehráli jen 5 tuzemských koncertů, prvních a na dlouho posledních. Důležitější samozřejmě je, že po dvou letech kutí piklí je venku debut s luxusním zvukem : High End Low Liberation.
První koncert k vydání se odehrál v Londýně, t.č. Amákově bydlišti. Tipuju, že to byla hustá pařba. Jakkoli působí vizuál Night temně a list názvů skladeb depresivně, muzika sama nabíjí. Ani jsem nezaregistrovala jak, najednou jsem u poslední pecky, Superstation Kills, a v poslední minutě pro ně vypuštím duši, i když jsem jen doma ve sluchátcích u noťasu a streamuju promo kopii. Na další poslech si sedám. Vyhráli si dosytosti. Momentky s oldschool průsaky (Roses on the Crypt, Fraud), tři zlomy za minutu a vytleskaný nu-rave? Wow. A je něco zábavného i v těch množených „odfláknutých“ vokálech s easy frázováním („spend of my time with you“). Navíc něco děsně přitažlivého v hustém diktátu zhuštěných basů (s tím rytmem nejde smlouvat). A dokonce i když si to budete chtít naposlouchat hodně kriticky, nepropadnou: ta otvírací a zavírací elektra, všechny minivsuvky… veškerá syntetická práce je dotažená. Myslím, že se obecně nevyhnou srovnání s britskou scénou (Adam Ascetic – asi to tam neslyším jenom já) a stopový prvek Sunshine nesetřesou (protože se stín starých dobrých Suns přes ty současné průsery ještě pořád hýbe). Možná že se nevyhnou ani nařčení, že prostě zatraceně pozorně poslouchali (jako já teď Watching you) a maskovaně nakupili nejlepší kuťky díky mistrovskému zacházení s mašinami. Je to totálně jedno. Funguje to. I kdyby to nakolektovali, samotný sběr a lepení s takovým výsledkem by si vyznamenání zasloužil (vybavuje se mi, jak si všichni povídají o Lasse Gjertsenovi). Hoši už jsou ale nějaký ten pátek hudebně prakticky na generálním a díky dynamis, co se nakoncentrovala v Night, je asi kontext desky vedle materiálu samotného naprosto bez důležitosti. Hlavně že vyšla. Co dál? myspace.com/nightbegun
Závěrečný dík věnujme x production: poslední dobou přináší smršť našlapané muziky (od Kazet po živé neživé Scissorshands). Díky, i za Night. Ať nezapadne.
PS: the interwiev na Do It Yourself: Od Dana se dovíte mj. to zásadní – že se všichni našli po všech těch geniálních kapelách nejvíc právě až v Night. Jojo. http://www.diycore.net/sablony/rozhovory.php?id=36&nazev=zadny-retro-zadny-easy-listening-night