Reklama
 
Blog | Veronika Mikulová

Zimní boty, které v zimě nosit nesmíte

Je to týden. Koupila jsem si boty svých snů. Zimní, kožené, s kožíškem uvnitř, robustní, teplé, nádherné. Byly drahé, ale Rieker, to je kvalita, říkala jsem si. Dnes jsem je šla, nemocná, reklamovat. A světe div se, že jsou nepoužitelné a protékají ze všech stran, je, i přes uposlechnutí rad k ošetření (výrobce a prodejce), prý má vina…

Nejprve jsem to zkoušela po dobrém. To určitě také znáte. Jste rozčilení, ale víte, že za to paní v obchodě nemůže. Tak jsem jim vysvětlila, že jsou boty už jen po desetiminutové cestě durch promoklé a že ani stá impregnace švů podle návodu ničemu nepomáhá. Paní se na mě podivně zakřenila, cosi odsekla a šla pro vedoucí obchodu. Ta se na mě dívala jako na blázna. Jaká byla její reakce, když jsem jí řekla, že chci zpátky peníze, protože oprava by byla na dlouho a já musím v těch závějích v něčem chodit? „Ale vždyť ty boty jsou prošívané.“ A co jako? Jako bych neslyšela, opakuje to znova. „Jistě, každá druhá bota je prošívaná, ty staré, co mám na sobě, jsou taky prošívané, ale ač v polorozpadu, nikdy nepromokaly,“ povídám. „Máte to tady i napsané, u návodu – vidíte? Máte to tady. Jsou flexibilní a prošívané.“ Nechápu ji… nevím, jestli nemluvím jiným jazykem. Tak to zkouším jasněji. „Prosím Vás, asi si nerozumíme. Koupila jsem si kvalitní a drahé boty, tedy aspoň pro mě to opravdu velké peníze jsou. A koupila jsem si je proto, že jsem potřebovala teplé zimní boty. Ale zajisté chápete, že když si koupím zimní boty, potřebuju od nich jen jediné – aby hřály,“ a protože se na mě pořád nechápavě dívá dodávám: „ takže proto je reklamuju – důvod, proč tady tak kuckám a smrkám je ten, že jsem v nich předevčírem strávila asi tři hodiny a jsem nachlazená… Takže jsou mi k ničemu.“

Očividně má pocit, že jsem odněkud spadla, takže opakuje, že jsou to boty prošívané – a konečně se dovídám pointu: takže že do nich zatéká, je normální. Vyrazila mi dech. Normální? Přidá se k ní její zaměstnankyně a barvitě mi popisuje, že i ona si teď koupila boty, do kterých teče, že prý co je na tom divného. Buď já, nebo ony jsme asi z jiné planety. Nechávám raději bez většího komentáře, že si paní obuvnice, tedy z oboru, vybírá na zimu boty, které nemůže vzít do mokra, a dál se snažím. Beru do rukou krabici, ukazuju jim ji a ptám se, jestli je tam někde napsáno, že jsou to boty do sucha – sama si odpovídám: „ne“. Beru do ruky záruční list a ptám se, jestli je tam někde napsáno, že budou boty protékat – a zase si odpovídám: „ne, stojí zde pouze tolik, že se musí impregnovat.“ A tady prodavačky s paní vedoucí opět odsekávají: „při koupi jste byla informovaná, že jsou prošívané a že v nich bude mokro.“ Ale, opravdu?! To jsou mi věci. Paní vedoucí se mě sáhodlouze jala přesvědčovat, že pokladní při vkládání bot do krabic vždy a zásadně sděluje zákazníkům, do kterých bot bude a do kterých bot nebude téct. Samozřejmě, lež jako věž. Sama by pokladní jistojistě bila přes prsty, kdyby tím přicházeli o zákazníky. Kdo z Vás by si koupil sněhule, kdyby Vám při placení řekli, abyste je nenosili do sněhu? A hlavně, odkdy se má za to, že prošívané boty = děravé jako síto? V životě jsem se s něčím podobným nesetkala. Ne, když jsem jednala podle postupu navrženého výrobcem (krém, impregnační sprej, vosk … to už je jedno). Milé paní mi ovšem začaly říkat s úchvatně jízlivým tónem „ale slečno, to snad …“, s maximálním opovržením se na mě začaly culit a obeznámily mě de facto s tím, že neumím kupovat boty. K tomu, abychom nějak vyřešily naši situaci, se nikdo neměl. Ve finále mi řekly, že pro mě opravdu nic neudělají a musím říct, že mě s mou prosbou braly za většího škůdce, než kdybych to snad přímo a sprostě vyčítala samotnému výrobci. Dekorum, etika nebo alespoň slušnost jim nic neříká. Předpokládám, že mě měli za semetriku. Když jim konečně došlo, že neodejdu jenom tak, řekly, že sepíšou reklamační formulář a že jestli chci, můžu si s tím zajít třeba na Obchodní inspekci – ale že se mi leda tak vysmějou, protože pravda je plně na jejich straně. Ano, vysmáli by se mi, kdybych jim ukázala, co dotyčná sepsala. Samozřejmě do dokumentu napsala, že jsem si vybrala nevhodné boty, že nenesou zodpovědnost za to, že jsem si myslela, že impregnace dovolí užít boty v jakémkoli vlhku a že z jejich strany se jeví reklamace jako naprosto neopodstatněná. Co mám teď dělat? Přece jsem se nezbláznila, ne? Nejsem poslední člověk na zemi, který si myslí, že zimní boty neznamenají povinnost počkat na dokonalé sucho, že ne? Mám chuť zavolat na Černé ovce do ČT. Nebo Občanské Judo, jestli to ještě vysílají. Způsob, jakým mi řekly nashledanou byl doslova na facku a mě by neskutečně zajímalo, s kolika lidmi už takhle vyběhly. Mému naprosto serióznímu návrhu, aby si k pultu umístili cedulku s popisem typů bot a rizik se samozřejmě vysmály a já přemýšlím, co dál. Jistě informuju majitele obchodu. Určitě si budu stěžovat i na firmě Rieker a budu požadovat obsažnější popis k botám a doporučením pro jejich nošení. Bůh ví, že bude oboje možná zcela zbytečnou snahou. Co byste podnikli vy? Chodit se zmrzlýma mokrýma nohama v extradrahých botech po zbytek zimy odmítám. A pokud vy taky ne, raději si nekupujte prošívané boty Rieker a nechoďte do obchodu John Garfield v Ostravě (OC LASO). Ač jsou tam některé asistentky opravdu milé a spousta bot nádherných (sama odtamtuď mám jedny Tamaris), taková zkušenost nesmí zůstat bez následků.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama