Je možné, že je to mou opětovně otevřenou myslí, ale pochybuji o tom. Spíš než mentálně zapříčiněná bude koncentrace mocných alb v mém přehrávači hmotným důkazem slastně utěšené hudební situace. A výsledkem mého zaregistrování se na rádiu Wave. Málokteré maily mi dělají takové potěšení jako jejich newsleter . Pokaždé přinese vícero dobrých zpráv a minimálně jednu perlu. Dnes jsem díky nim objevila EELS (ty už jsem asi měla dávno znát, že?) a připomněla si The Books. Recenzovali novou Laurie Anderson. A posledně tam byl klip Efterklang a nové video CocoRosie! Navíc psali, že budou přenášet záznam nedávno křtících dné! Vydal je Jakub Hošek a Pavel Klusák s ním svedl dobrý rozhovor (http://klusak.blogspot.com/2010/06/jsem-ztahanej-jak-pes-jakub-hosek-o.html)
Obecně vzato, s neskutečnou pravidelností stává se mi poslední dobou, že desku odevzdaně naposlouchávám, dokud neznám každý tón. A taková obsese už je pro mě měřítkem, vlastně tou vzdálenější, těžko dosažitelnou hranou měřítka, ne klasickým tikem. Navrch už se nebojím, že nebude kam přejít, až se nasytím. Vždycky je kam ukročit. A to samozřejmě nemluvím o kompromisech, návratech nebo vatě, ale o ryzích, v pravém slova smyslu objevech. Tuhle nový Umek, támhle moderní pohádkou opředení a prudce výluční Sleigh Bell. K těm mi skrze ABradio pomohl Kay Buriánek. Překvapil. Když jsem zjistila, že píše statě o tom, co ho zrovna baví, tak trefná slova a proklatě chytré postřehy jsem nečekala. Tím spíš, jakou produkci od alba Dreamer jeho Suns vlastně vykazují. Texty ale skutečně doporučuju, neb právě jeho recka desky Treats mi přijde z nalezených jako ta doposavad zdaleka nejlepší! (http://www.abradio.cz/hudebni-novinky/recenze/5056/co-momentalne-bavi-kay-burianka-sleigh-bells-a-jejich-deska-treats/)
Tedy, než se dostanu k oslavě nových českých věcí a neokrojeným recenzím o jednom titulu, je co zakoušet. Já si dále myslím na Clarinet Factory, Please The Trees, You Coco, alba Indies a specialitku, co zhodnotím už příští týden: Night.