Nemá smysl vyjmenovávat všechny projekty, na kterých se
podílel. Mimoto, že má za sebou více kapel než my prstů, věnuje se i hudbě
filmové. S Monkey Business hraje od roku 1999 a dokončením vlastní
desky nenaznačuje žádné zaječí úmysly. Jen má i jiné než funky chutě, což mj.
dokazuje se skupinou Stability, takže dával některé z vlastních skladeb na
vedlejší hromádku. V devadesátých letech se mu sólo desku vydat nepovedlo.
Dneska to díky Indies dopadlo a je to dobře. Album sice nesplňuje požadavky pro
postoupení do kategorie umělecky hodnotnějších, ale není ani nedotáhnutou
kratochvílí průměrného muzikanta. Okrej je totiž výborný kytarista, který umí
chytlavá témata napříč žánry. Horší je to možná s alternativnějším pojetím
struktury skladeb. Nakolik je prostinká a čitelná návaznost slok a refrénů bez
výjimečnějších začátků či zakončení snahou o hitovost nebo čitelnost a nakolik
jen strnutí v nerozvinutých mainstreamových kolonkách, nemohu posoudit.
Stylově se ale Okrej roztáhnul: zcela pochopitelně slyším MB, Alici, J.A.R.
nebo Pražský výběr , nádech r´n´b… Samozřejmě nejdůležitější jsou hosté
zpěváci: Matěj Ruppert, Klára Ruppertová, Tonya Graves, Dan Bárta a méně známý,
leč ze stejného kruhu vycházející Viktor Dyk, který momenty nápadně připomíná
Milana Caise. Bez jejich kvalitního podání by některé songy opravdu neprospěly.
Living On kvůli příliš znělkovitému
motivu, Co s tím pro špatný
text. Jeho úroveň se zásadně proměňuje, ale ani jednou úplně nevzlétne –
čeština je těžká…
Pokud jde ale o samotné kytary Krejčovce, znova zdůrazňuju,
že výborně plní a vedou zvuk desky a neschází k unylosti. Za ty lepší
považuju nakonec tyto skladby: Náhody, které dostaly díky Bártovy sugestivní
náladu, Ametyst, kde si Dyk vyhrál s nesením
melodie líp než jinde, Memories, kde se vyřádil Ruppert a kocábovku Prezidenta.
Určitě bychom se mohli nějaké dočkat na rádiu. Otázka je, na kterém.