Na alba Ohm Square se vždycky čeká několik let, během nichž
doznají citelných změn. Předposlední, úspěšnou deskou Love Classics překročili
svůj drum´n´bassový stín a otevřeli vlastní cestu taneční, melodické a zároveň
výrazně samplované hudby. I na aktuální desce významně hostuje Yarda Helešic,
který nahrává vrstvy kytar, ale jádro Ohm Square se zužilo o Dušana Liperta.
Ačkoli se podílel na tvorbě, aranže a konečný sound byl upravován už jen pro
Jana Kleníka, Jana Čechtického a Charlie One. Ta je silným pojítkem celé jejich
tvorby. Hravý vokál s milovanými výškami nezaměnitelně odlehčuje od
začátku jejich existence původně tvrdé zvukopozadí. Charlie je přece femme
fatal. Taking Shape je album eklektické,
nesourodé a po vícerém naposlouchání až písňovo-hitové, když máte štěstí.
Udržují houpavý rytmus, zdravý stav beatů i bohaté samply. Možná je krapet
disko, možná zpočátku nevýrazné. V žádném případě ale nenechá člověka
netečným – už samostatně postavený sound celé desky je přitažlivě vybroušený a
mnohoprostorový.
Navíc počítáme externí plusy: první za vstřícný krok
k fanouškům. Doufejme, že levná distribuce na internetu bude opravdu
příštím celoplošným trendem. Druhý pak za ideu s výtvarným obalem a jeho
vzácností. Ohm Square vyrobili limitovanou edici fyzických nosičů, z nichž
každý obsahuje část obrazu Petra Písaříka. V rámci aukce pro sběratelské
nadšence jste se mohli stát majiteli svého kousku, o kterého vás následně pro
expoziční účely umělec i kapela zpětně zažádají. Ve shodě s titulem
„taking shape“, tedy jakéhosi „získávání tvaru“ se bude obraz kompletovat z
došlých úryvků a vznikne nová originální forma téhož. Takto plodně
pravděpodobně pracovali Ohm Square i s materiálem na desku. Už nemusí nikomu dokazovat, jak dospělí jsou
v tvorbě chytré rythm music. Získali nové tvary, které mě opakovaně baví.
Tak, tolik formální recenze a fakta. Ještě pár subjektivních
poznámek: například, že Love Classics bylo lepší. Motivy, které Charlie
vyzpívává jsou sice pořád nosné a poutavé, ale zdaleka mě tak nerozpalují.
Kdykoli si Taking Shape pustím, znova mě zaráží perfektní řemeslná
elektro-práce. Mráz po zádech mi ale neběhá a těžko dám téhle desce přednost
před ostatními. Když si pomyslím, jak odvařená jsem byla po prvním poslechu Love Classics a jak nedotčená po Taking Shape… Začala jsem chápat, proč skalní milovníci třeba Omophoniky mají
k nové éře takový odpor. Možná prostě tušili, že je to první krůček od
extratřídy k popinám (mírně nadsazeno).
Nicméně Ohm S vypsali konkurz na remix skladby Animated
– máme šanci předvést, jak bychom to chtěli.