Reklama
 
Blog | Veronika Mikulová

nauka o snech

Pan Bergson a taky pan Gondry to už asi ví. Co jsou to sny. Nikdy jsem se zatím moc nepídila, ale když vás ovlivňují po celých dnech, láká vás to, co je za nimi, před nimi, v nich... Nemusím to úplně všechno vědět, ale těší mě, že poznávám.

Nejspíš může sen úplně všechno dohromady. Clever boy. Práce podvědomí, ducha, vizuální skvrny událostí za slunečního světla promítnuté na temno víček. Bloudění perleťových vzpomínek a tužeb, kaleidoskop zrakového prachu, otázky a klíčky zastíněných počitků vtírajících se do nezastavené mysli. Melodie úderů srdce, vnitřní pohyb orgánů a tíseň svědomí jako kulisa. Lehkost nahozených slov přátelské linky, barevné rostliny stavěné do stromořadí, kráčející sloupky a stonky, čajové lístky místo peří v podušce. Pomerančová kůra vonící jako skořice, japonská suchá růže v rákosovém objetí. Malířské nedotknuté štětce a prázdný koš. Poškrábané okno, přes které vidíte jen do svého třetího odrazu. Líčení pro obyčejnou příležitost noci svatojánské. Drakův krasolet. A studánka, ta nikdy nelže. Nevyžehlená košile, němá konverzace s blízkým mužem s rozmazanou tváří. A ty pocity. Co mi chybí? Sen ve snu jako vrcholné číslo. Probudit se zvukem vlastního smíchu a zapomenout vše hlavní. Přes den sbírat střípky pro půlminutu zmizelého zpátky. A jakou z toho máme radost!

 

„Víš, co se mi dneska zdálo?“

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama