Reklama
 
Blog | Veronika Mikulová

LFŠ:: blogotheque – Vincent Moon


V rámci hudebního programu LFŠ se uskutečnila dvě neobyčejná pásma "les concerts a emporter" - jinak též "take away show" s osobní účastí fimaře a muzikofila Vincenta Moona, který je už na síti poměrně znám - jeho BLOGOTHEQUE je studnou malých artových zázraků.

Ryze náladové, filtrované a barvené či odbarvené skladby zasazené do specifických míst s obrovským geniem loci jsou vlastně klipy, které působí ve více rovinách. Na váš zrak, na vaše uši a na vaše city. Vincent Moon je perfekcionista (ovšem ohebný) a senzibil. Vybírá si po celém světě kouty měst, vesnic i ztracených zemí nezemí a točí většinou akustické výstupy kouzelných talentů. Má fantastický vkus a neohraničené možnosti, protože cesta na druhý konec planety pro něj není v zájmu dalšího natáčení problém. Viděl kultury, přírodu, budovy a životy, o kterých se mnohým jen zdá. 
A co ve mě tedy zachovalo největší dojem, nejsou filmy samotné – mnohé jsem již viděla a i když se jejich síla s opakovaným přehráváním nemenší, ale jako přirozeně u každého dobře zaznamenaného materiálu zvyšuje, překonal to tvůrce sám. Vincent Moon je charizmatický, extrémně upovídaný muž, co každé pouštěné video komentuje se vzrušením, které by bylo pochopitelné u premiérového uvádění. A jeho filosofie jednoho záběru, bez střihu, bez profesionálního plánovaného snímání, bez eliminace ruchů okolí nebo jakéhokoli zásahu do videa je maximálně upřímná a v důsledku efektní. Věří hudbě, tak jak plyne, tam, kde plyne. Navíc si je vědom jakéhosi sociálního aspektu nebo, chcete-li, integračního vlivu, který je v obdobné podobě zaznamenáván, v ulicích natrvalo, jen výjimečně. Příklady: Slyšíte temné izraelské zpěvy uprostřed střechy spolu s tichým pláčem ženy uvnitř polorozbořeného domu naproti, který svou opravdovostí dojímá k slzám. Pozorujete bandu nezbedníků (Man man), jak bubnují na vše, co se jim po cestě od stromu na konec avenue naskytne a k tomu se bezděčně přidávající kroužek černošských dívek, sotva desetiletých tanečnic. Taky se mi připomíná Sigur Ros v kavárně, Erik Truffaz ve sklepním skladu akustických nástrojů, japonské elegie v podchodu podzemky, na špinavých kachličkách v leže, kapela namačkaná ve skleněné bedně zavěšené ve výšce nad zalidněným, prosluněným bulvárem atd atd…. Pokud jste znudeni ze své diskografie v PC, marně přepínáte rádia, myspace, proklikáváte youtube nebo čekáte na inspiraci z hůry, je tu: blogotheque.net.

foto: lfš

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama