Reklama
 
Blog | Veronika Mikulová

komunikační nesrovnalosti

Komunikace má podle základních teorií čtyři komponenty: verbální, noverbální, paraverbální a extraverbální. A kromě toho, že je složitá, je také nahodilá/náhodná. Co z toho plyne?

  Přijmout výše uvedené jako fakta by nemělo být těžké – množství rovin komunikace pociťujeme denně a náhodnost ve spojení znaků (ortografického zápisu) s významem (lexikálním obsahem) byla odjakživa zajímavé. ( Písmenky tak podobné našemu slovu stůl německé stuhl znamená židli apod.) Přijměme tedy i informaci, že klíčovou roli v každodennosti jazyka hrají konvence. Že je zebra místem přechodu, není nic jiného než funkční společenský úzus. A podobných nepohyblivých univerzálií je nespočet. Dynamičtější jsou ale konvence spjaté s paraverbální a nonverbální složkou komunikace. Když vedle vás někdo zamumlá něco nesrozumitelného a usměje se na vás, moc nerozvažujete a pokud to jen trochu jde, reciprocitně mu jeho gesto (spíše než z vlídnosti plynoucí z další konvence) oplácíte. Jak velkou míru pokrytectví to v konečném důsledku produkuje, nechme stranou. Mj. bychom mohli totiž protiargumentovat tím, jak moralizující, mravně agitační nebo aspoň výchovné podobné celospolečenské zvyklosti jsou. A výsledek podobné debaty by byl jistě nerozhodně. Spíš mě ale fascinuje, jak se tyto projevy naučených modelů odsouvají, když jsme ve vztahu, který je důvěrný. Tak jako vypouštíme samotná slova z větných konstrukcí, protože nepotřebují dokončovat, vynecháme často ve styku s blízkým známým i slušnost nebo opatrnost. Jako v umění, to je stejné – výstavní amatér je smířlivý („mě se to nelíbí“), zatímco harcovník je urputný a rozhodnější („nestojí to za nic“). A když půjdu, promiňte mi to, ještě o kousek dál, vidíme to i na školách. Onen zlehčující tón a rodinný přístup, který je teď neustále vyžadován v rámci nových přístupnějších metod a rámcových programů, má za následek očividný pokles autorit vyučujících, dětskou přehnanou soběstačnost a postupný rozpad možností, jak zajistit precizní vzdělání. Jakoby někde prostě vyznání náklonnosti vyvolávalo paradoxně v určité komunikaci její zánik. Nesouhlasíte? Napište mi o tom. A zkuste mi také, moc prosím, vysvětlit, čím to je, že ve chvílích, kdy na tom nezáleží, jsme schopni překonat se dvakrát spíš, než tam, kde jsou motivace mnohonásobně závažnější.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama