Reklama
 
Blog | Veronika Mikulová

Alvik podruhé, jinak

Milovaní Alvik vydali pět let po svém geniálním najazzlém, moderním a krásném debutu druhé album Forms Apart – tématicky rozpité, obsahově nekonkrétní, svým soundem sice pořád nedostižné a bohaté, brilantně nahrané, zkušeně masterované, ale kompozičně roztříštěné…



 

Některé hudební kolonky
jsou plné. V některých je jen pár kousků. Vždycky jsem doufala, že
rozšířím tu, v které je Lamb. Hudba svobodná, rozpřáhlá, magnetická
božským hlasem, plná zajímavých prvků a temporytmických motivů, ztěžklá
elektrizováním. Dá se říct postavená na elektronickém provedení akustické
melodiky nebo naopak na poloakustickém provedení elektronické partikulární zvukohry.

 

Reklama

Po Colours of Ostrava
2005 jsem sem ihned zařadila Alvik. Ten hlas, pro který jsem běžela do Algida
stanu přes celou louku jako smyslů zbavená! Anya Stuart je nepopsatelná,
černošská pocitová zpěvačka s hebounkou barvou. Svedli nás, než jsme se
nadáli. Dokázali těžit i z meziprostor menších než bridge, byli nu-jazzovo-cokoli
a atraktivně nechávali prosakovat flétnu, kontrabasy, xylofon, saxofon … Vybírali
ze soulu, lounge music, drum´n´bassu nebo funky, byli instrumentálně bez vad,
invenční a perlorodí.

 

Nové album Forms Apart se
těch nejlepších momentů předchozího období dotkne jen na několika málo místech
– pro mě ve skladbě Elle (která ovšem nešikovně přichází po nadbytečné
Headphones), v Close, pilotní Cold June… Zajímavě namíchaná je
Silverspring, především v části hlasových polyfonních hrátek, Samba in Paris se
ale Baladě z Breathing Geometry nevyrovná, a i když spolu třeba Got Myself
se Scream ladí, po celém albu absolutně nevím, jaký ústřední dojem vyvolává a
vyvolávat má. Navíc velkou změnou je intenzita lámání písňového toku. Úvodní
Wishes začíná a končí s alvikovsky profilovou flétnou, ale zní trochu jako
trailer na celé album. Několik zvláštních střihů, necitlivých transformací a
neplynulé navázání naprosto nesourodých nálad z ní podle mého dělá
nejhorší možný otevírací song. U Forms Apart mě opustila víra, že má Alvik dar
přijímat ze vzduchu čistou perfektní melodii. Každopádně si je teď představuju ve studiu jako techniky –
složité výměny, zákruty a přeskoky berou rychle pryč i to dobré, co mohlo trvat
a působit. Form Aparts vnímám jako názorný výsledek zvukového konstruktérství a
sebejisté profesionality. Dá se hovořit o nejvyšší kvalitě, ale bez efektu
čistého vytržení, pro který bych se dalších pět let modlila za další desku.  

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama