Reklama
 
Blog | Veronika Mikulová

Zimní boty, které v zimě nosit nesmíte – pokračování

Informovala jsem, telefonovala jsem, četla jsem a teď se jdu s vámi poradit. Nejsem na tom nijak dobře…

Nejprve jsem se podívala na stránky ČOI – spory, které řeší, jsou podle mého závažnější a skutková podstata mého případu mi nepřijde tak zásadní, abychom svolávali právníky, mediátory a inspektory. Takže jsem si zavolala na SOS – zvedl to skutečně skvělý pán, ale moc mi nepomohl. Fandí mi, ale poradil mi jediné. Boty mohu odeslat do testovacího a certifikačního centra, např. do toho ve Zlíně, nechat si vypracovat posudek a na jeho základě poté boty opětovně reklamovat. „Kolik to stojí“, ptám se. Prý pár stovek a v případě úspěšné reklamace to hradí prodejce. Ok. To by šlo. Tak volám do Zlína. Pán z obuvnického oddělení měl pro mě samé špatné zprávy. Stojí to dva tisíce (2 000kč?!?!) a může to trvat měsíc. A šance, že uspěju proti firmě Rieker je mizivá. Tak počítám. Dva tisíce boty, dva tisíce testace, měsíc testace, měsíc reklamace… hm. Nemám ani ty peníze, ani žádné jiné tak teplé boty, v kterých bych do té doby v momentálně arktických podmínkách chodila.

Nevzdávám to a volám šéfové obchodního řetězce a inkriminované prodejny. I tato paní je velice milá, ale nevychází mi dvakrát vstříc. Je vidět, že je jí můj telefon na obtíž a mé problémy jsou jí volné. Ignoruje jak mé poznámky k chování prodavaček, tak můj komentář k neakceptovatelnému upozornění/neupozornění na rizika toho či onoho druhu boty. Snažila se mě odbýt tím, že zavolá do prodejny a navrhne paní vedoucí, aby boty k reklamaci přijala. Nijak mě to neuspokojilo. Navíc mě paní šéfová svým věčným „měla jste si nastudovat záruční list a informace o obuvi“ přivedla na velmi zásadní fakt. Víte, kdy dostanete do ruky záruční list? Poté, co boty zaplatíte. Záruční listy totiž nejsou v krabici. Mají je u sebe prodávající nebo pokladní a připnou Vám je k účtu. Pak už jen slyšíte „dala jsem Vám to do krabice, děkujeme za nákup“. Zvláštní, že? Neustále mě všichni upozorňují, že jsem se měla obeznámit s tím, jaké boty si kupuji, ale prodejcem je to v podstatě znemožněno. Na krabici informaci o tom, zda je bota prošitá nebo prošitá a lepená nebo pouze lepená, samozřejmě nenajdete. Nedala jsem se proto a položila paní šéfové další otázku, konkrétně proč vlastně nemohu odstoupit od kupní smlouvy, když jsem nedostala patřičné informační materiály a upozornění o povaze boty včas. Paní šéfová se ani nesnažila o výmluvnou odpověď, znova mi zopakovala, ať si zajdu na reklamaci a hovor ukončila.

No, a to je prozatím vše. Pořád přemýšlím, jak postupovat dál. Boty si mohu třeba doma amatérsky polepit, nebo doufat, že zabere fígl místního opraváře, pomazání švů včelím voskem. Když to teď ale udělám, reklamaci už pak, až se oteplí, samozřejmě nebudu moci provést… Navíc, jak čtu vaše komentáře, můj boj je dost možná zbytečný. Je krásné, že mi držíte palce a věřte, není to poprvé, co se rvu o vrácení peněz. Nikdy to ale nemuselo dojít tak daleko. Mám jít ještě dál?

Reklama