Nowou Muzyku jsem měla v hledáčku od prvního ročníku, to ještě byla v Cieszynie. Když vznikne nová akce a hned napoprvé doveze Amona Tobina a Bonoba, je to přeci dost podezřelé. Vždycky se nad Nowou Muzykou vznášel takový zvláštní otazník – může to být tak dobré, jak to vypadá? Polské festivaly propaguju už dávno – mají styl, mají cit pro detaily, umí připravit velikou akci s atmosférou klubovky roku (tenhle případ) nebo bezchybnou akci pro 200 tisíc lidí, abyste si připadali jako na zastávce Woodstocku … Mluvím o letošním Heineken Open´er v Gdyni – zvláštní, jak málo se o něm ví. Všichni tady nekriticky vyšilují z Colours… koukněte se na jejich soupisku. Massive Attack, Klaxons, Regina Spektor, Kings of Convenience, Pearl Jam, Gorillaz, Tricky, Ben Harper a desítky stejně zvučných jmen.
A navrch je jejich devízou skvělý sound. Na Nowé Muzyce to bylo znát už z dálky. Dokonale vyvážený, dokonale čistý, na 2 km od areálu v protisměru scény jste si mohli tenhle koncert užít stejně, jako některé jiné místní se stáním před zvukařským pultem. Pak neudiví, že na tohle natáhnou i hvězdy, které jinam nedojedou.. Nemluvě o tom, že jde udělat veliký festival bez svačinové, nápojové a deštníkové šikany (sic!), s dostatkem míst k sezení i pro tisícové publikum, bez desítky prodejních zbytečných stánků, reklamních otravovaček a bahna. Jsou prostě chytří. Navozili do areálu tuny písku, který absorboval všechen déšť a přitom, protože mokrý, zůstal na zemi, kde měl. A všechno bylo díky němu soft&safety : ) A když už jsme u areálu: kolega Volejník udělal pár obrázků, abyste viděli, jak fantasticky může vypadat festival v areálu bývalého továrního uhelného parku. D o k o n a l é.
A o programu můžu říct to samé, to je vám zřejmě jasné: taktika je jasná. Bez vaty, méně koncertů, max. koncentrace luxusních hostí … Three Trapped Tigers, můj nový objev; Autechre, při jehož setu se celá stage i hlediště ponořilo do tmy a vládnul jenom úplněk; Mary Anne Hobbes, legenda z BBC Radio 1, pro kterou teď mimochodem Burial stvořil docela slušný track-mix; King Midas Sound, svůdně produbovaná hudba tří velkých person z Londýna; samozřejmě Jaga Jazzist (bubeník Martin Horntveth se ptá publika: do you like „drama“? Všichni svorně „yeah“! A on zase: „yes, of course, everybody loves me, i ´m the one, i´m drumma´ : )) S nimi jsem vyznávala „All I know is tonight“…. No a konečně Bonobo: jen na dvě skladby za gramcema odbyl si set jako basák a hlavní slovo měla během koncertu tentokrát Adreya Triana – šlo tedy spíš o soulpopovou hodinku, což by mohlo být označeno za jediné zklamání, pokud někdo čekal taneční záležitost. Ale dát si pár minut oddechovky nebylo při masivnosti následující masáže Autechre od věci…
A to byl „jen“ pátek – při představě, že bych tam strávila i další den … uaaaa … se chvěju: v sobotu totiž za stejně neskutečně nízké vstupné přivezli do Katowic ještě Gonjasufi, Bibia, Moderat ad. Ty věci, po kterých tady toužíme (marně).